3. 8. 2014

Vedení si deníku

Musím přiznat, že si vedu deník. Hlavně se musím přiznat, že do deník do deníku napíšu jednou za půl roku, za měsíc a někdy i dvakrát denně.

Nikdy mě nepřitahovalo to, jak ostatní uměli vyjádřit své myšlenky na papíře svého deníku. A důvěru v to, že jim nikdo deník nesebere a cenné papíry si nepřečte. Proto je pro mě těžké psát do deníku osobní věci jako například tajemství.

Jsem uzavřený člověk, který ani nedokáže svěřit své nejbližší osobě, třeba to kdo se mi líbí... Jelikož nemám důvěru. Neumím se svěřit a své souboje uvnitř zvládám sama se sebou. A tak je pro mě těžké mít důvěru. Vlastně ani tak deníku nevěřím, píšu tajemství nečitelně malým písmem.

Obdivuju lidi, kteří dokážou sedět a psát do knížky, která je uzavíratelná a věřit že ten klíč co nosí na krku je jediná věc co dokáže otevřít jejich deník s tajemstvími.

Slyšela jsem, že vedení deníku je vlastně zdravé po psichické stránce a prý je správné si ty zážitky psát na pozdější nudné chvíle nebo dlouhé večery. Je krásné si po letech sednout a číst co jste dělali tehdy a tehdy.

Pokud si vedete deník napište své poznatky o tom jak moc věříte ve svůj deník a jak často si do něj zapisujete. Vaše komentáře si ráda přečtu. :)


Žádné komentáře: