Každý rok jezdím na tábor, který vede můj taťka. Nachází se ve Sloupu v
Moravském krasu. Uprostřed tábora jsme měli stožár a stupně vítězů….
1. úraz, kluk, který na náš tábor jezdí každý rok si stoupl na stupně vítězů a s ještě nějakým jiným klukem se začali přetahovat o první místo. Taková hra ze srandy vyústila v to, že ten kluk co jezdí na náš tábor každý rok spadl a schytal otřes mozku. Spadl, ze stupních vítězů a narazil hlavou do stožáru na vlajky. Tak nejspíš to bylo v jeho kartě v nemocnici kde musel strávit noc. Jeden z vedoucích, když byli v nemocnici se zeptat jestli to je opravdu otřes mozku a jak závažný, se vrátil a říkal. "Doktor mu dal před nos ukazováček a hýbal s ním od nosu dál k němu (doktorovi). Když vám to začne tohle někdo dělat začnete šilhat. On udělal pravý opak, oči mu šli od sebe!"
2. úraz, byl můj. Dali nám za úkol, aby jsme celý oddíl nacvičili scénky, které poté předvedeme u táboráku. Mě a pár dalším dětem dali za úkol zahrát 7 trpaslíků. Každý měl něco, někdo pilu, sekeru, a já vidle. Po zahřátí scénky jsem šla do ústraní s ostatními a zabodávala vidle do země a poté na nich balancovala. Bavilo mě to. Jednou, jsem se netrefila a zapíchla si vidle do nohy.... ...
První co mě v sekundě napadlo, že mám zničené gumáky a, že mě za to mamka zaškrtí. Poté mi pomalu začalo docházet, proč mě bolí noha a hlavně proč mě bolí noha i ve spodu chodidla?!! Jakmile mi to došlo sedla jsem si do pichlavého jehličí a poprosila ať mi tu gumáku OKAMŽITĚ sundají.
Děti okamžitě běžely pro pomoc s tím že jsem si propíchla nohu vidlemi. Ten den zrovna přijel děda, protože jak už jsem psala měla jsem tam naštěstí celou rodinu. Takže, můj děda a druhý děda (který byl jedním s pomocníků na táboře) se zrovna smáli u kafíčka, že nějaký malý trouba si propíchl nohu vidlemi. Opravdu bych chtěla vidět jejich zaskočené a vystrašené (doufám) až zjistili kdo si je propíchl.
Mezitím už mě přenesli na kraj lesa kde bylo auto. Posadili (spíš mě tam pomohli si polosednout-pololehnout a volali zdravotnici. Ta byla naneštěstí ve sprše, takže se musela bleskurychle obléct a vyrazit na pomoc.
Chudinka byla unavená a měla kocovinu, celá v šoku mi před nohou omdlela. Ten pocit asi neznáte, no, to je když k vám přijde doktor, vy jste samozřejmě úplně v šoku, přece jenom propíchnou si nohu vidlemi, je fakt hrůza, podívá se vám na nohu a omdlí. Fakt jsem nevěděla co si mám myslet. Byla jsem toho ještě víc vystrašená a poté i pobavená.
Dále už to znáte nemocnice, berle, sluhové, kteří vás obskakují. Toť vše z mé pravdivé povídky z letošních prázdnin.
1. úraz, kluk, který na náš tábor jezdí každý rok si stoupl na stupně vítězů a s ještě nějakým jiným klukem se začali přetahovat o první místo. Taková hra ze srandy vyústila v to, že ten kluk co jezdí na náš tábor každý rok spadl a schytal otřes mozku. Spadl, ze stupních vítězů a narazil hlavou do stožáru na vlajky. Tak nejspíš to bylo v jeho kartě v nemocnici kde musel strávit noc. Jeden z vedoucích, když byli v nemocnici se zeptat jestli to je opravdu otřes mozku a jak závažný, se vrátil a říkal. "Doktor mu dal před nos ukazováček a hýbal s ním od nosu dál k němu (doktorovi). Když vám to začne tohle někdo dělat začnete šilhat. On udělal pravý opak, oči mu šli od sebe!"
2. úraz, byl můj. Dali nám za úkol, aby jsme celý oddíl nacvičili scénky, které poté předvedeme u táboráku. Mě a pár dalším dětem dali za úkol zahrát 7 trpaslíků. Každý měl něco, někdo pilu, sekeru, a já vidle. Po zahřátí scénky jsem šla do ústraní s ostatními a zabodávala vidle do země a poté na nich balancovala. Bavilo mě to. Jednou, jsem se netrefila a zapíchla si vidle do nohy.... ...
První co mě v sekundě napadlo, že mám zničené gumáky a, že mě za to mamka zaškrtí. Poté mi pomalu začalo docházet, proč mě bolí noha a hlavně proč mě bolí noha i ve spodu chodidla?!! Jakmile mi to došlo sedla jsem si do pichlavého jehličí a poprosila ať mi tu gumáku OKAMŽITĚ sundají.
Děti okamžitě běžely pro pomoc s tím že jsem si propíchla nohu vidlemi. Ten den zrovna přijel děda, protože jak už jsem psala měla jsem tam naštěstí celou rodinu. Takže, můj děda a druhý děda (který byl jedním s pomocníků na táboře) se zrovna smáli u kafíčka, že nějaký malý trouba si propíchl nohu vidlemi. Opravdu bych chtěla vidět jejich zaskočené a vystrašené (doufám) až zjistili kdo si je propíchl.
Mezitím už mě přenesli na kraj lesa kde bylo auto. Posadili (spíš mě tam pomohli si polosednout-pololehnout a volali zdravotnici. Ta byla naneštěstí ve sprše, takže se musela bleskurychle obléct a vyrazit na pomoc.
Chudinka byla unavená a měla kocovinu, celá v šoku mi před nohou omdlela. Ten pocit asi neznáte, no, to je když k vám přijde doktor, vy jste samozřejmě úplně v šoku, přece jenom propíchnou si nohu vidlemi, je fakt hrůza, podívá se vám na nohu a omdlí. Fakt jsem nevěděla co si mám myslet. Byla jsem toho ještě víc vystrašená a poté i pobavená.
Dále už to znáte nemocnice, berle, sluhové, kteří vás obskakují. Toť vše z mé pravdivé povídky z letošních prázdnin.
Žádné komentáře:
Okomentovat